Lhota se vydala si zas trochu povyrazit za hranice vsi. A tak jsem se vetřel já. Jelo se do Dětenic, kde je středověká krčma. Už jsem tam jednou byl a tak jsem se docela těšil. Tady jsme měli zamluvená místa, jelikož to tu bývá opravdu natřískané. A tak pozdrav pán Bůh ve spolek, jak nás v krčmě přivítali jsme se ocitli ve středověku. Uhni holoto, co budeš žrát sedláku,to všechno a mnohem víc na nás pokřikuje personál ze všech stran. Musím říct, že interiér tu mají opravdu pěkný. Všude se svítí svíčkami, kuchyně na otevřeném ohni a celé kolem jako o pár století zpátky. No pěkné. Jen mi tam nesedí způsob objednávání. Opravdu ve středověku mobilní registrační pokladny nebyli. Navíc je má jen šenkýřka a tu bylo občas umění sehnat. Proto jsme ji nespouštěli z očí a hned jsme si objednali něco k žrádlu a během chvíle jsme už i žrali. Samozřejmě jen rukama. No pečené maso bylo dobré a pivo po něm všem chutnalo. I těm co ho normálně nepijí. Večer nastal program, kdy do sálu vletěli kejklíři a tanečnice se vrhli na naše stoly. To nenechalo chladného Romana a vydal se za nima. No začátek famózní. Dál vše jelo už ve stejném duchu. Mezi stoly si vyřizovali účty šermíři, očistili jsme jednu návštěvnici od ďábla a tak. Rej to byl pěkný. Já jsem se naučil i jeden dobový tanec a prostě to tu žilo. Ke konci ovšem obsluha polevila a tak jsme byli docela na suchu. No stalo se to i minule a tak to je možná schválně, aby to měli pod kontrolou. Co tu ovšem bylo docela hustý, tak to ukrutné vedro. Sklep kde jsme seděli byl nevětratelný a tak jsme tam měli saunu hadr. A tak jsme museli chodit se zchladit do jiných sálů, ba dokonce ven. Samozřejmě, že se to občas zaseklo u baru na medovině, ale pařit se musí. Jinak jsem odcházeli skoro jako poslední, protože jsme se zdrželi s placením. No bylo toho dost.Ceny tu jsou opravdu zajímavé a určitě to tu není posezení na každý den. Ale stojí to za to zažít.Vřele doporučuji.