Konečně se ukázalo léto a tak toho honem využít. Trochu jsem naočkoval Míru a hned jsme dali dohromady výlet do Krušných hor. Naplnili jsme auto a vyrazili. Původně jsme měli začínat na Moldavě, ale tam nás pro závody aut do vrchu nepustili, tak jsme začali na Cínovci. Bylo to jedno, plány nám to nezměnilo. A tam jsme vyjeli hned na Německou stranu. Tam jsme se vydali jednou z mnoha cest, která nás dovedla na krásné vyhlídkové místo Kahleberg 895 m. Odtud jsme měli výhled do Německa na nedaleké vodní plochy. Dál jsme se motali vesměs okolo hranice. Nakonec jsme jeli podél Hraničního potoka, který nás dovedl na hraniční přechod Moldava, kde jsme se vrátili do Čech. Návrat jsem pojali slavnostně a hned jsme zasedli do hospody. Málem jsme si neměli kam sednou, jelikož tam bylo dost obědvající Německých turistů. Dali jsme pivo a jeli dál. Podívali jsme se na Bouřňák, kde jsem si zavzpomínal na lyže a pak jsme se vydali dál po hřebeni okolo chaty Vitiška. Nás pohostila ovšem až chata Mikuláška, kde nám Mikuláš nadělil príma baštu a dobré pivínko. Ač neradi, přeci jsme odpustili útulné místo a vydali se zpět do sedel. Míra na mě celou cestu pokřikoval různé narážky, jako: Táhni nebo Tě prodám, Dostal nažrat, tak táhni což mi mělo asi dodat více sil. No nepovedlo se to. Měl by to zkusit s odměnami. To by možná pomohlo. A tak jsme se pozvolna dostali, krásnou cestou až na Komáří Vížku 809 m. Je to horní stanice lanovky z Krupky. A hlavně bývalá hornická zvonice. Tam jsme se opět posilnili a porozhlédli po okolí. Výhled se trochu halil do oparu. No může být i hůř. Cestu nazpátek jsem samozřejmě zvolili jinudy. První to byla pěkná silnička, ale všechno pěkné jednou skončí a tak i my jsme museli zatnout zuby a vyšlapat pěkný kopeček. Přeci se nebudem jen vozit. To už jsme vyjeli zas na Cínovci, kde nás vítal Mondísek (auto). Ujeli jsme pěkných 50 km v horách. Což je pěkné. Krušné hory jsou opravdu rájem cyklistů. Není to nic náročného a tak vřele doporučuji.