Kolo je rozbité a tak jsem zas vyrazil po svých. Dlouho jsem se chystal na rozhlednu v Českým Středohoří u Litoměřic, Varhošť 639 m. A tak jsem se rozhodl pro dnešní den. Auto mě dovezlo pod ní a pak hezky po svých. Co mě dostalo, že ten samý nápad měl i plný autobus důchodců. Přesně v tu samou chvíli jako jsem přijel já, přijel i jejich autobus. No řekl jsem si, že jim uteču, ale to by neměli mít domluvený odvoz ze silnice džípama až na horu k rozhledně. A tak jsem si dědečky a babičky užil na plno. Ale taky budem jednou staří a tak se zlobit nemá cenu. Vlastně jsem je obdivoval. Někteří totiž odvozu odmítli a vyšlápli si to sami. Nahoře pak měli pohoštění a tak jsem se dlouho nezdržoval. Navíc byl dost velký opar a tak skoro nebylo nic vidět. To bylo škoda. Jinak by bylo co vidět. Cestu zpátky jsem zvolil trochu okružní. Podzim se blíží a tak se stromy hezky barví. To je pěkné a člověk se toho nikdy nepřekouká. A tak jsem se kochal. Zašel jsem si na nedalekou Krkavčí skálu. Tam byl výhled hezčí, ale ne tak širokoúhlý. A tak když jsem Varhošť obešel, vrátil jsem se k autu. Docela pěkná procházka po sobotním obědě. Kdybych nejel večer do Varů, šel bych ještě někam. Ale nechám si něco na příště. České Středohoří je krásné a stojí za to se sem vracet.