Je hezký den a tak nebudeme sedět doma. U mě to asi nehrozí a tak jsem oprášil pohorky a hurá do Českého Středohoří. Autem jsem se dovezl do Zubrnic. Cestou jsem si vyšel na Vítovu vyhlídku u Načkovic. Docela malá rozhledna. České Středohoří jako na dlani. V Zubrnicích jsem si prohlédli místní domečky, teda obrstavení , které zde jsou v celém kraji. Mají tu i malé železniční muzeum. Pár mašinek na zrušeném nádraží. Je to docela roztomilé. Dál moje cesta byla vzhůru na Bukovou 683 m. V lese jsem se nechal zlákat hromadou hub co se mi do slova pletli pod nohy. Z bundy jsem si udělal tašku a už to trhal. Bohužel jsem to pak musel vláčet sebou. Při představě, jak s nimi naložím to ovšem nevadilo. Počasí se pořád lepšilo a tak jsem ani bundu nepotřeboval. Na Bukové, kde je věž televizního vysílače, která není bohužel rozhledna. Vše nahradila Humboldtova vyhlídka. Tam jsem si výhled užil. Ústí nad Labem a část Českého Středohoří bylo jen moje. Pak teda i dalších lidiček co měli dnes podobný nápad jako já. Dál mě čekal cesta dolů do Malého Března. Někdy se nahoru šlape líp než dolů a to byl i tento případ. Ale přece nahoře nezůstanu. Na úplný závěr mě čekali 4 km po silnici zpátky do Zubrnic k autíčku. Vše jsem zvládl a tak honem za mlsnou tečkou na závěr. Vzal jsem to přes Kralupy a s mámou si vychutnal houbovou nadílku. Bedle jako řízky a smaženici. To bodlo.