Ráno jsme se první rozloučili se skupinou mířící na vrchol Dachsteinu a my ferratisté jsme poodjeli autobusem k jezeru Gosausse. Tam jsme nasedli na lanovku, která nám ušetřila několik výškových metrů. To jsem mile rád uvítal. Bylo totiž pěkné vedro a to by nám sebralo dost sil. Nástup od lanovky na chatě Gablonzer Hütte 1522 m byl asi 20 minut a tak těžká pohoda. Začátek byl poměrně snadný. Lezlo se pěkně. Po kolikách se chodilo jako po schodech. To mě vyhovovalo a docela jsem si výstup užíval. V jednom místě se mi povedlo uklouznout a pověsit se jen za ruce. Kdybych si neskřípnul ruku o skálu, tak by to nestálo ani za zmínku, takhle jsem si trošinku foukal ránu. Nic mě ovšem neodradilo pokračovat. Poslední úsek se trochu zvedl a malinko přitvrdil, ale nikoho to nerozhodilo a všichni se na vrchol Großer Donnerkogl 2054 m dostali. Tak jsme se kochali výhledy na Dachstein a jeho okolí. Bylo to pěkné. Když jsme se všichni pokochali a udělali ještě společné foto, vydali jsme se na sestup. Ten nebyl tak pěkný, ale jinudy se nedalo. Takže hezky po kamenech jsme doskákali opět k chatě Gablonzer Hütte. Tak jsme využili zpáteční lístek na lanovku a sjeli opět k jezeru. Trochu jsme se zdrželi a pak jsme se vrátili k autobusu. Jelikož měl řidič ještě povinou přestávku, tak jsme museli čekat. Pivo bylo a tak to zas tak nudné nebylo. Štěstí bylo při nás a tak jak jsme se nastoupili do autobusu, začalo pršet. No klikoprdi. Na nocování jsme se měli na výběr. Venku na tábořišti, v kempu a nebo v autobuse. Mě se zamlouvala třetí varianta. A tak jsme po hygieně v jezeře a večeři, šli spát do úložného prostoru. Docela zajímavý bivak, ale dobré spaní.