Ráno už nebylo tak azůrové, ale hlavně nepršelo. Autobus nás odvezl do sedla Falzarego 2105 m. Tam jsme se nasáčkovali do lanovky a pohodlně vyvezli do Lagazual 2728m. Tam nás nečekaně čekal sestup na ferrátu. Dlouho tedy nebyl, ale bylo to příjemné. Naštěstí jsme dorazili pod ferratu brzo. Zas úvazky a karabiny a do lana (cak cak bim bim) Naštěstí nejtěžší úsek byl docela blízko. Jeden nedlouhý traverz, kde se muselo držet jen rukama. Bohužel se tam muselo dvakrát přecvakávat. Ale nikdo tam neměl žádný velký problém. Všude kolem nás byly zbytky z války. Staré žebříky, zbytky opevnění a samé štoly. Asi to tu bylo maso. My jsme to naštěstí lezli v míru. Cesta nebyla zvláště složitá, až snad na konci, kdy nás čekala kolmá stěna. Ale chytů bylo dost a tak žádná divočina. Co bylo dobré, tak jsme došli tři stavitelé ferrát. Před námi tedy vrtali a zatloukali nové jištění. Nazval bych to jako "čerstvě natřeno" Ale byla to jen kontrolní oprava a tak je šlo předejít. Vrchol Fanisspitze 2980 m jsme tedy zvládli v pohodě. Postupně se ovšem vrchol začal halit mrak a když už nebylo vidět do dáli, slezli jsme ústupovou ferrátou. Dolů se leze hůř než nahoru ale co se dá dělat. Pak nás čekalo zas neoblíbené suťovisko. Nakonec docela pěknou cestou jsme sestoupili k autobusu. Cestou do kempu jsme se stavili v Cortině a tam doplnili zásoby (hlavně piva) Něčekaně v autobuse došlo. To už nás ovšem zvlažil deštík. V kempu známý program, sprcha, večeře, brifink a došlo i na malé otužování kolektivu.