Ráno bylo zas jak vymalované, to je velmi dobrá zpráva pro dnešní náročný den. Máme v plánu jednu z těžších ferrat v Dolomitech. Autobus nás odveze na nejvyšší možné místo, kam se dostane (1720m). Odtud už po svých stoupáme pěkně vzhůru. Pěkně se zapotíme a zadýcháme, hlavně když zjistíme, že tu udělali změnu cest. Tolik jsme si nezašli a odpouštíme jim to. Za pomocí pěkných výhledů jsme došli na chatu Dibona 2050 m a pak i Pomedes 2340 m. Nakonec dorazíme i na začátek ferraty. Tam si ulehčíme batohy a úvazky,které jsme nesli na zádech, teď nasazujeme na sebe. Cvak a lezeme. Postupně zdoláváme několik skalních věží. Mraky se všelijak točí a výhledy se nám pěkně střídají. Lezení je docela v pohodě, žádná extra místa. Ale musím dodat, že jsem v tom trochu okovaný a tak mě jen tak mě jen tak něco nezaskočí. Asi by mohli dělat někomu problémy pohledy dolů z kolmých stěn. Já si to vychutnávám. Asi v polovině si dáváme něco do sosáčku a pak zas pokračujme dál. Ferrata se postupně ztrací a je z toho trochu lezecký choďák. Na hřebínku zdoláváme žebřík a docela pěkný traverz. Ten byl i z mého pohledu zajímavý,ale krátký. Dostáváme se do míst, kde se objevují sněhová pole. Pro mě nic co by mě těšilo. Naštěstí jsou fakt malá. A tak závěrečných pár žebříků a zas choďák a jsme na vrcholu Tofana de Mezzo 3244 m. (gratulace,magistr atd.) Závěr který měl končit lanovkou se ovšem nekonal. Ani za velkého úsilí průvodců se lana nehla. Prostě lanovka se připravuje na sezónu. A tak neplánovaně nejkratší cestou dolů. Kus po ferratě,kus po sněhu a velký kusanec po suťovisku. To byl pěkný očistec, ale místama to šlo. Jako když šlapeš vodu se po kamení suneme dolů. Chcete jen mít dobré boty. Po zdolání zas 1500 výškových metrů jsme dorazili zas k silnici, kde nás zas nalodil autobus a odvezl do kempu. Tam začlo pršet, ale jen krátce. Ve 21 hod jsme povečeřili a unaveni šli spát. Ale byli jsme na Tofaně.