Ráno tu bylo coby dup. Jelikož jsme se stěhovali do dalšího kempu, museli jsme si zabalit stany a autobus nás odvážel zas o kousek dál. Počasí bylo nic moc, ale na cestování se hodilo. Krásně jsme se 2,5 hod jsme se vezli, pak v Passo Sella, udělali rychlý výsadek a začali nástup na ferratu. Ten se mi líbil zatím nejvíc. Asi za půl hodiny jsme tam byli. Pak to začlo. Ze začátku to bylo dost uklouzané, ale čekali nás zajímavé komíny. Inu měl jsem leckde co dělat. Nejhorší bylo, že tam začali šetřit lanem. Co bylo ovšem dobré, tak se začalo lepšit počasí. Alespoň jsme viděli do té hloubky co byla pod náma. Vystřídali jsme snad všechny druhy lan, od tenkého po tlusté bago. Až skoro nešlo zacvaknout karabinu. Naštěstí se to povedlo a se mohlo vyšplhat na náhorní plošinu, kde jsme mezi horskými velikány poobědvali. Vrchol byl ovšem ještě víš. A tak jsme zas zacvakli do lana a vyrazili dál. To už tak hrozné nebylo a za chvíli jsme byli na Sellaspitze 2941 m. Za tu námahu nás odměnili nádherné výhledy po okolí. Počasí se totiž na nás vyjasnilo. Ovšem náš cíl je vždy dole. A tak jsme valili zas dolů, cestou psanou v průvodci jako pro drsné turisty. A to jsme. A tak první suť a pak kolmá stěna a ferratkou. To je ovšem naše hobby a tak jsme to bravurně zvládli. Pak už zas suť a strmá stráň. Co se ovšem kazilo, bylo počasí. Nejdřív se zatáhlo a pak začali padat malé kroupičky, které se změnili v déšť. Naštěstí to brzo přešlo. No přešlo, zas se to vrátilo a bylo to horší. Kroupy se zvětšili až do velikosti malých třešní a bylo jich víc a víc. Přilby se teď hodili. Ani pod stromem nebylo bezpečno. Kroupová masáž byla pořád. Naštěstí byla silnice blízko. Za náma ovšem pohroma. Ne jen,že bylo všude rázem bílo, ale z nevinného potůčku se stala divoká řeka. Ze skal padala hlína a drobné kamení. Hotové boží nadělní. Spásný autobus nás vyzvedl u silnice a odvezl do Canazei. Tam jsem v kempu MARMOLADA, museli honem postavit stany, jelikož se déšť vracel. No bylo to o chlup. Navíc tam nešli vůbec zapíchnout kolíky, bída. Večer se vše uklidnilo a my mohli zas povečeřet a pak i zapít naše dobrodružství. Zážitky nemusí být jen veselé, ale hlavně silné.