Ráno se nikomu moc nechtělo. Únava se dostavuje a navíc počasí neslibuje nic velkého. Ovšem nejsme tady na dovolené. Autobus nás odvezl do sedla Fedaia 2056 m, pod Marmoladu. Z busu takřka vyběhneme rovnou pod nástup na ferratu. Není to ani moc daleko. Trochu podél stěny a jsme tam. Ovšem co nás čeká ví jen průvodce a pár zkušených, co tu už byli. Stoupáme do toho a poznáváme nepoznané. Stěna šikmá asi 45° nás trápí asi tři hodiny. Je to nápor na lýtka. Ono 850 výškových metrů se přelétnout nedá. Je tu jen pár míst, kdy si člověk narovná nohy, jinak pořád ve sklonu. Jelikož jsme na to byli upozorněni, tak nikdo neprotestuje. Stoupáme do mraků a výhledy se schovávají. Konečně tabule končí a je zlom a my pokračujeme po hřebínku. Nahoru-dolu jako opice. Co bylo špatné, tak tam byla zvětralá skála. Chyty se pod rukou se odlamovali, mě osobně se ulomil jeden asi 30x30 ze skály pod rukou. To mi moc odvahy nedodalo. Proto jsem se držel lana a opatrně postupoval. Další má oblíbená místa jako je hřeben, jako střecha a já na hraně a jisticí lano u kotníků. No zatím asi nejhorší ferrata ve směru obav ze spadnutí. Škoda i výhledů, které halili mraky. Možná bych si to víc užíval. Občas se něco ukázalo, ale jen na chvilku. Na rovinu, trpěl jsem tam. Ale není cesty zpět. Ovšem všechno má svůj konec a i ferrata skončila. Končila zajímavým komínem, který byl vysoký asi 30 m a byl kolmý a posetý železnými zbytky traverz. Pak už jsme byli na horní stanici lanovky Punta Serauta 2962 m. Tam jsme si prohlédli dochované zbytky opevnění z války. Cesta lanovkou se opět nekonala, hezky po svých. Ale co to, zas kroupy. Naštěstí několika minutová přeháňka. Tak jsme jsme vyrazili. Nastoupili na ledovec a hup dolů. Naštěstí byl sníh povolený a tak se to krásně bořilo a šlo to dolů jak po másle. Pak cesta v suti a pak autobus. 850 výškových metrů jsme seběhli za necelou hodinu. Fakt jsme mazali. Tlačila nás další hrozba zmoknutí. Naštěstí to vyšlo a pršet začalo až v kempu. Voda se hezky držela v kalužích a tak jsme museli dělat odvodňovací kanálky, aby jsme to neměli ve stanech. Pak zas chvilku klid, který jsme věnovali vaření a pak se to zas vracelo. No nikdo nedokázal odhadnout jak bude zítra. Uvidíme.