Zas nikdo nevěřil, že se ráno někam půjde a zas se to povedlo. Na poslední ferratu jsme vyjeli hezky lanovkou. To se fakt hodilo. Přímo nástup byl taky krátký a tak samá spokojenost. Hezky jsme se naposledy nacvakali do lana a šli do toho. První to vypadalo jako choďák se zábradlím, ale to se změnilo. Nastala krásně hladká skála a hlavně mokrá. No nasadili jsme styl "hromosvod". Hezky ručkujeme po mokrých úsecích a nikoho nenapadne to lézt čistě. Naštěstí to není celou dobu a přicházíme ke kramlím. Ty nám pomůžou zdolat kolmou stěnu a pak se škrábeme k vrcholu už normálně. Počasí je s námi a panorámata se ukazují v celém své kráse. Vidíme naše minulé vrcholky a vzpomínáme jak jsme byli ještě při síle. Dnes docela padali kameny i já dostal kamenou sprchu. Přilba plnila svůj účel dobře. Sám jsem i já něco shodil, ale tak to tady chodí. Povedlo se nám předejít i tři Italy, kteří se s tím prali taky. A pak už nás čekal náš poslední vrchol Collaz 2713 m. Krásné výhledy nás odměňovali za tu námahu. Byl čas se zas vrátit. Cesta byla docela prudká, ale naštěstí tam byli ještě lana. Asi by to bez nich bylo peprnější. Když už byla cesta hliněná, tak začalo mrholit a bylo z toho blátíčko. No taky nic moc. Ale dolů se musela chce-necha. Nakonec se to povedlo bez zranění a všichni poslední ferratu zvládli bez úhony. Dolů jsme jeli zas lanovkou, která jela za chvíli. Nebyl čas na hrdinství. Ještě jsme trochu zmokli cestou do kempu, ale to už se každý viděl ve sprše a pak v autobuse. Kdo chtěl ještě utrácel poslední devize a ve čtyři jsme vyrazili k domovu. Tak nazdar Dolomity díky a někdy příště.