Je sice středa, ale byla to nádhera už od rána. Den jako vymalovaný. A tak jsem to v práci vyhodnotil, že když ne dnes tak nikdy. Zapíchl jsem to docela na mě brzo a vyrazil na staré dobré místo Košťálov. Byl jsem tam nedávno a hrozně se mi tam líbilo. Výhledy tam byli parádní. Cestou nahoru jsem potkal nečekaně pár lidiček, kteří ovšem šli už dolů. To propásli hodně. Takže Košťálov a západ slunce nad Českým Středohoří bylo jen moje. Viditelnost byla výborná a tak jsem si liboval. Čekal jsem necelou hodinu, ale stálo to za to. Splnil se mi jeden ze snů, kdy jsem to chtěl vidět a hlavně nafotit. Slunce začalo pomalu zapadat a obloha pomalu barvit. No nádhera. Stíny se prodlužovali a slunce padalo mezi kopečky. Sice nazapadalo přímo mezi ně, ale moc nechybělo. Rozhodně jsem si to užil. Jen škoda, že takové věci člověk zažívá sám. No doporučuji všem a třeba se tam někdy sejdeme. Já to hodlám rozhodně někdy zopakovat. A třeba z jiného místa. Budu nadále hledat. Rozhodně se pak pochlubím, jak to dopadlo.