Konec zimy je už víc a víc znát a tak jsme se už vydali na túru do Krkonoš. Autem jsme (Dana,Chosé a já) se přivezli do Špindlerova mlýna a odtud už známou Dřevařskou cestou jsem došli k chatě U Bílého Labe. Cestou jsme se kochali pěknýma výhledama a ještě lyžujícíma nadšencema. Sníh byl docela zmrzlý a tak se šlo dobře. Na chatě jsme se posilnili polévkou a pivem. Pak jsme vyrazili dál do hor. Stoupali jsme Weberovou cestou, která je v zimě uzavřena. Chtěli jsem zkusit dojít, co to půjde. Cestou jsem viděli nedlouho spadlou lavinu, ale ztratila se nám značená cesta. Proto jsme se vydali, přímo za nosem a vystoupali prudkým, kolmým svahem na horu, kde jsme se napojili na Starou Bucharovou cestu. Výstup byl už skialpinistický a štěstí bylo při nás. Na vyhlídce u Kozích hřbetů, jsme potkali skialpinisty, kteří se vraceli z Kozích hřbetů. Bez dlouhého váhání a domlouvání, jsme do toho šli taky. Počasí bylo výborné, sníh dobrý a chuť do toho obrovská a tato konstelace se nestává každý den. Prostě v pravý čas na pravém místě. A tak jsem se vydali na jedinou hřebenovou cestu v Krkonoších po Kozích hřbetech, kam se normálně nesmí a ani to v létě nejde. Je tam kleč a žádná cesta. V zimě je jediná možnost. A tak aniž bychom to plánovali, jsme to dokázali. Sice jsme se občas bořili do sněhu (někdy i po pás), ale pořád to šlo. Když jsme to měli za sebou,tak jsem dali svačinku a uvědomili si, co jsem vlastně dokázali. Opravdu pěkný výkon. Sestupová cesta byla už horší, neboť sníh byl mokrý a roztátý a tak jsme se skoro pořád bořili. Ale co to je, naproti hřebenovce. Dostali jsme se opět na Dřevařskou cestu a pak seběhli do Špindlu. Tak jsme nasedli do autíčka a odjeli slavit do Trutnova náš výkon.