Ještě před Vánocemi jsme se domluvili s Haňou, že vyšlápneme nějaký ten kopec v Českém Středohoří. Hanka má Lipskou horu jako svou posvátnou a tak to padlo na ní. Už jsme tam několikrát byli a je opravdu pěkná. Cestou nás trochu zarazil polom v úpatí, kde lesníci řádili co to šlo. Naštěstí to bylo jen dole. Počasí bylo vcelku zatažené a tak jsem nepočítal s žádným velkým výhledem. Nahoře jsme si udělali své malé Vánoce. Aniž bychom se domluvili, tak každý přinesl něco na výzdobu.Takže byli ozdoby, svíčka, cukroví, pomeranč, teplý čaj a samozřejmě dárky. Byla to opravdu pěkná vzájemná shoda. Co bylo ovšem nečekané, tak jak jsme dozdobili stromeček, najednou se z čista jasna objevilo slunce. Během chvilky se nad námi otevřelo nebe a bylo nádherně modro. Kolem se válela inverze. No až mě z toho mrazilo v zádech. Celý podzim se za ní honím a teď tady jako vyšitá. Ať si kdo chce, co chce říká, já jsem prostě viděl Ježíška. Byl to opravdu Vánoční dárek od Českého Středohoří, za náš společný rok. Děkuji. Nahoře jsem tedy vydrželi poměrně dlouho a pěkně jsem si povyprávěli, vyměnili si dárky co potěší a když už přestali paprsky hřát,šli jsem dolů. U aut jsme si popřáli hezké svátky a odjeli do svých domovů. Bylo to úžasné a budu na to dlouho vzpomínat.