Na internetu jsme si našli, že nedaleko za hranicema v Lužických horách je jedna zajištěná cesta a tak jsme se rozjeli jí vyzkoušet. Nakonec jsme vyjeli jen dva, já a Hanka.Počasí se povedlo přímo pohádkově a tak nic nebránilo se vrhnout do dobrodružství. Přešli jsme na Německou stranu a pak podél hranice přes Krkavčí skály se dostali pod naší ferratu Nonnenfelsen (Jeptiška). Několik lidí už tam bylo, ale vstup byl ještě uzavřen. Žebřík, který je na začátku, byl ještě zamčený, ale nás ferratisty to nezastaví. Takže jsme se ustrojili do úvazků a zacvakli se do prvních želez. Ze začátku to bylo sice mokré, ale to brzo přestalo. Pak už to byla pohoda. Mile nás překvapila, docela bytelná lávka mezi vrcholky. Na jedné vyhlídce jsme si dali svačinku a pak pokračovali dál, na další krásná místa. Lezení bylo v pohodě, jen malý převis, před hlavním vrcholem, ale ten nás přece nezastaví. Z hlavního vrcholu jsem už viděli vyhlídkové místo, kde se dá dojít po svých a v každém věku. My jsme tam jen scházeli. Byla tam i hospoda, ale tu jsme nenavštívili. Vraceli jsme se zas k autu a vzali to ještě přes horu Luž. Tam byl pěkný výhled do kraje.Pod Luží jsme se si dali baštu a pak odjeli domů.Rozhodně jsme tu nebyli naposledy.