Když přijedou na návštěvu železničáři, tak se musí jít samozřejmě do železničního muzea. A v Lužné u Rakovníka jedno takové je. V bývalém lokomotivním depu tu nadšenci (vlakofilové) udělali pěknou vzpomínku na éru páry a už i pomalu dieselu. Zrovna tam nebyla jedna z mnoha akcí, co tam v létě bývají, ale o to líp. Nebylo tam zas tolik lidí. Počasí bylo taky pěkné a tak nic nebránilo si to užít. U pokladny moc železničáře nepotěšili. Režijní průkazky zde neplatí. Bylo to spravedlivé. Mašiny byli pěkně naleštěné a hlavně tedy od návštěvníků, pěkně utřené. Skoro do všech lokomotiv se dalo v lézt a na vše si sáhnout. Což je o proti Národnímu muzeu dobré. Tak jsme to všechno klukům od Jirky ukázali a zodpověděli na miliony otázek. Navštívili jsme se restaurační vůz, který naštěstí byl v provozu i když stál. Největší chlouba muzea ovšem zamčena v dílně. Ovšem lína huba, holí neštěstí. Oslovili jsme jednoho velmi sympatického zaměstnance a ten se rád pochlubil prvním parním osobním vozem zvaný Komár. Dostali jsme i malou přednášku i o ostatních mašinách. Míšu přezkoušel z vědomostí. Bylo to fajn. Tak se nám i povedlo dostat do místnosti s modelama, kde jsme byli zas sympatický jednomu mladíčkovi. Prošli jsme si i nevystavující exponáty, které čekali na šikovné ruce. Opravdu tam jsou rarity.(parní sněhová fréza a pluh a další) .Nic jsme nevynechali. Všechny mašinky jsme poctivě osahali. No je to pěkná vzpomínka, ale vrátit by to nikdo nechtěl, jelikož to byla fakt dřina. A když nebylo už nic obdivovat nezbývalo nic jiného než ukončit prohlídku a zamávat všem mašinkám.