Výletů po okolí začíná odzvoňovat a tak jsem vyrazil ještě na jeden možná poslední. Na horách už se objevil první sníh a tak jsem ho šel hledat i do Českého Středohoří. Vydal jsem se na Milešovku, která je tady nejvyšší (837 m) a tak největší pravděpodobnost. Auto jsem nechal ve Velemínu a vydal se dobývat vrchol. V lese mě zaskočil pestrý život zvěře. Nikde nikdo nebyl a tak kolem mě se to hemžilo. Viděl jsem bílou laň. Teda snad to byla, ale koza mezi laněma asi těžko. Kolem mě poletovali datlové a po stromech lezli veverky. No tak to jsem koukal. Trochu jsem se i ztratil, ale naštěstí se vrchol Milešovky nedá přehlédnout. Takže se má trasa trochu změnila, ale ne o moc. Počasí se s počtem výškových metrů měnilo. Začalo foukat a dokonce poletoval i sníh. A tak jsem ho sice nenašel na zemi, ale měl jsem ho ze vzduchu. Na samotném vrcholu jsem se dlouho nezdržel. Foukalo tam docela dost a ani viditelnost nebyla dobrá. Cestou dolů jsem potkal pár dalších dobrodruhů, co lezlo nahoru. Třeba tam ten sníh už mezitím bude. Já jsem sešel do obce Bílka. Tam jsem zjistil, co znamenají ty betonové útvary při cestě. No je to totiž novodobé umění našich a německých sochařů. Netradiční, ale zajímavé. Obec Bílka je pěkná a mají tam novou kapličku Sv.Václava. No celá obec se vlastně mění. Asi chataři začali investovat. Čekal mě už jen sestup loukami k silnici. To mi Milešovka mizela v dáli a v mlze.