Každá návštěva jednou odjede a tak i ta moje musela odjet. A jelikož jsme měli ještě nějaký čas, tak jsme se podívali po Praze. Chtěli jsme na Petřín a tak jsme zkoušeli auto nechat co nejblíž. A povedlo se. Zaparkovali jsme přímo na Strahově. Tam si Chosé zavzpomínal na Spartakiádu,kde byl v roce 1985. Povyprávěl nám i několik veselých zážitků ze zákulisí. No to byly časy. My jsme ovšem pokračovali dál a tak parkem okolo hvězdárny se dostali k Petřínské rozhledně. Tam nás i čekala Dana a Zbyněk. Nahoru s námi ovšem nešli, né že by se Dana bála, ale za 50ká tam nemusí být každý den. Nahoře sice pěkně foukalo, ale výhled byl pěkný. Ani moc lidí se tam nemačkalo, což byla výhoda pro nás. A tak několik fotek a výhledů a šup zas zpátky dolů. Pak ještě s klukama do Zrcadlového bludiště a hurá na hrad. Tam nás čekal dav lidí. Zrovna bylo poledne a s ním spojené střídání stráží. No skoro jsme nic neviděli. Nechápu co na to ty lidé vidí. Pěkná byla muzika u hradu a pak i Loreta, která nám v celou pěkně zahrála. I když trochu falešně. Ale to se omlouvá. Potom jsme se rozloučili s Danou a Zbyňkem a vrátili se k autu. Stavili jsme se na Strahovském klášteře a pak už autem jsem odvezl chlapce na nádraží. Zamávat a popřát šťastnou cestu. To bylo poslední co jsme udělali.