S velkým potěšení se mi dostal do rukou katalog od CK KUDRNA s nabídkou na zájezd do zimního Slovenského ráje.Ani vteřinu jsem se nerozmýšlel a šel do toho.Už jsem tam byl dvakrát v létě a zima mě vždy lákala.Zkusil jsem nahodit udičku a pozvat i pár kamarádů a povedlo se mi přemluvit jen Páju a na rychlo vytvořená sestava místo Pavly.Jel bych i sám.Takže ve čtvrtek z Prahy vyjíždělo autíčko plné směr Brno.Cesta dobrá,zima taky.Po malém bloudění v Brně okolo Zvonařky se nám povedlo najít místo k parkování a dorazit na místo odjezdu.Autobus přijel poměrně brzo a tak jsme se nalodili a vypluli na Slovensko.Cesta byla dobrá,spali jsme jak mimina.Ráno v 7.30 hod.jsme už byli na místě.Úprava ústroje a mohlo se vyrazit na první doliny a to Velký Sokol.Zima byla řádná,hlavně když jsme byli rozespalí z autobusu.Teploměr ukazoval skoro -10 C.Ale za to sluníčko a tak to nikomu nevadilo.Docela jsme se rozestoupili do pěkných rozestupů,ale s tím každý počítal a každý si šel svým vlastním tempem. Ve Velkým Sokolu to bylo pěkné.Sice začátek byl nezáživný,ale jak nastali žebříky,bylo o zábavu postaráno. Zanedlouho se začli objevovat ledopády a že byli.Cesty dolinou jsou poměrně prošlapané a tak není zas taková námaha to projít.Po dvou a půl hodinách jsme úspěšně zdolali dolinu Velký Sokol.Tam nastalo poměrně namáhávé brodění ve sněhu.Ale nebylo cesty zpět a musel to projít každý.Cestu zpátky k autobusu do Pily jsme zvolili další dolinu a to Stredné Piecky. Ač se to nemá,tak jsme jí šli obráceně.Jelikož tam v zimě není tolik lidí,můžem si to dovolit,aniž by jsme někomu vadili.Tato dolina byla zas o něco hezčí.Více žebříků a více ledopádů.Hlavně se šlo dolů a to se šlape líp.Foťák zas cvakal jak pominutý,ale to se jinak nedá.Nádhera nádherná.U autobusu jsme navštívili otevřenou hospůdku,kde jsme se ohřáli teplými nápoji.Když jsem byli všichni,tak jsme busem odjeli do Popradu do hotelu Gerlach.Hotel velký,ale docela od dob socialismu nedotknutý.Ale na přespání vystačí.Teplá voda tekla čúrkem a tak hygiena byla malá.Hned jsme po ní jsme vyrazili do města a hned do první hospody.Tam proběhli halušky a jiná mňamka.Docela unavený jsme šli brzo spát.Původně plánovaný večírek se nekonal a tak postel byla vítána.Ráno už sluníčko moc nebylo,ale zas se oteplilo.Hold obojí být nemůže.Autobus nás odvezl do Podlesku,kde nás čekala nejhezčí dolina a to Suchá Bela A taky ano.Ledopády na každém kroku a žebříčky zamrzlé.Opět jsme občas chodili po ledu a tak to trochu klouzalo. Potkávali jsme už nadšence,kteří zdolávali okolní ledopády.Taky zajímavý sport.Ale asi nic pro mě.Postupně jsme se dolinou probrodili ve zdraví a nadšený.Cestou jsem potkal jednoho místního a ten mě ujišťoval,že letos se ledopády opravdu výmečně povely.Dobrá zima.Přes den teplo a v noci zima.Tak to je na tvorbu ledopádů to¨ nejlepší.Byl jsem rád,že to takhle klaplo.V polovině cesty jsme navštívili hospodu na Kláštorisku,kde jsme dodávali energii v podobě polévky a piva.(aspoň teda já).Dál jsme se rozdělili na dvě skupiny.Jedna šla delší trasu a to přes Sokolí dolinu a ta druhá šla přes Malý Kysel.Já jsem vyrazil na delší variantu a to Sokoli dolina.Čekali nás nejdelší žebříky v celém Slovenském ráji. Celých 90 metrů.To bylo zajímavé.Hlavně jsme se k nim museli dostat.První tedy následoval krkolomný sestup a tak zas nástup na horu.Pak už to požární cvičení začlo.Bylo to v pohodě.Cestou zas lezci po ledopádech.Všechno tam stejně zničí,ale nedá se nic dělat.Sokolí dolina byla krásná a zmrzlá.Pak už jen zbývala cesta zpátky k autobusu.Tam čekal zbytek skupiny a mohlo se jet zas do Poradu.Hygiena s teplou vodou se nezměnila a ani návštěva hospůdky.Jen byla změna jídelníčku(halušky nebyli).Pak konečně vypukl večírek.Jelikož nebylo kam,tak jsme se usídlili na chodbě u výtahů na zemi.Bylo to originální.Sice tam všichni nepřišli,ale zdravé jádro tam bylo. Tak jsme se pobavili a zasmáli a když už nebylo co pít,šlo se spát.Ráno nás přivítalo opět slunce.Z hotelu se na nás koukali Tatry v celé své kráse.No paráda.Autobus nás opět odvezl do Podlesku a čekal nás Prelom Hornádu Ne ovšem po cestě,ale po zamrzlé hladině Hornádu.No počáteční nedůvěra nás brzo opustila a my brázdili 12km po ledu. Míjeli nás i bruslaři,což bylo zajímavé.Opět cestu lemovali ledopády a ledolezci.U Letanovského mlýna jsme se najedli a pokračovali dál směr Tomašovský výhled.Tam jsme se kochali zas nad Tatrami a pohledem dolů k Hornádu. Tam už byla poslední zajímavost Slovenského ráje a už se jen seběhlo k autobusu.Tam jsme se zabalili a odjeli zpátky do Brna.Cestou jsme se zastavili na nákupu sýrů.A pak už rovnou do Brna a pak do Prahy.Pěkné to bylo a můžu všem doporučit.