Ráno už byl čas se se vším rozloučit. Postupně jsme poklidili penzion a naložili věci do auta. Byl totiž čas se vrátit domů. Moc se nikomu nechtělo. Bylo to opravdu povedené. Počasí se radikálně změnilo a ošklivě pršelo. A tak jsme jeli domů v pravý čas.A tak jsme v 10.30 hod odjížděli jako poslední. Ještě jsem se stavili v Salaši Krajinka u Ružomberoku, kde se prodávají pravé ovčí sýry. Tam jsme taky utratili poslední slovenské dolary za ty dobroty. Při nakupování se nám mezi nohama motalo štěňátko salašského psa. Bylo kouzelné a když jsme ho začali hladit, pozval si ještě bráchu. To bylo roztomilé. A to byl poslední zážitek na Slovensku. Pak už jen nekonečná cesta domů. Ale stálo to za to.