Další krásné ráno i když trochu unavené. Nejdřív celodenní pochod a pak hospoda. To ale nic nemění na situaci, že se bude opět někam vyrážet. Původně naplánované Krkonoše jsme raději odpískali a náhradu jsme zvolili výstup na Žaltman. Na víc jsou to Jestřebí hory a tak v horách budem. Už z domova jsme vyrazili jen tři, ale za pomocí auta nás zbytek hravě doběhl. Hold dřív vstáváme. Cestou přes Lhotu bylo nezvykle ticho. Počítám, že celá Lhota odpočívala po Babičce. My ovšem ne a tak jsme si to šinuli nahoru přes Bezděkov až k panelce. Tak jsme se spojili s auto posádkou a zakousli se společně do prudké panelky. Nám dobře známou cestou okolo bunkrů a louk jsme se dostali na Paseky, kde proběhlo občerstvení.Hezky venku na zahrádce, jak to má být. Pívo a polívka k tomu, to se musí. Dál cesta pokračovala polomem. Sice tam vedla turistická značka, ale ještě nikdo neuklidil následky zimy. Pěšky se to dalo. Horší to pak měli okolní cyklisté. Na rozhledně jsme rozhodně nebyli sami. Ale výstup se povedl. Dokonce i Daně, která rozhodně výšky nemusí. No když se chce dá se hodně věcí překousnout. Nahoře výhled nebyl zrovna ukázkový, ale v oparu něco vidět šlo. Třeba včerejší cesta. Nazpátek jsme se opět stavili v hospůdce. Žízni neporučíš. Stalo se nám, že vítr nám odfoukl nad hlavu slunečník a držel ho tam dobrých pět vteřin. No první z toho byl strach, ale pak velký zážitek. Nakonec stejnou cestou jsme se zas vrátili domů. Cestou trochu zmokli, ale to byl ten májový deštík, ten je na krásu. Po večeři, kterou nám Hanka uvařila se s námi někteří kamarádi rozloučili. Bohužel povinnosti volají. My jsme šli večer ještě do hospody, kde jsme vyhodnotili tento krásný víkend. Samozřejmě už v poklidu. Na hrdinství nebyl čas a ani síla.